Tento výlet byl tak trochu neplánovaně plánovaný. Romča s Gabčou se stěhovaly do Mariboru za budoucími studii, jelikož v Lublani byly jenom a jazykovém kurzu. Řekl jsem si, že bych mohl spojit příjemné s užitečným a holky tam hodit. Původně jsem plánoval se po cestě zastavit ještě někde např. v Šempeteru (Římský hřbitov), Celje (městské centrum, hrad, kousek je Šmartinsko jezero), Velenje (hrad, centrum, kousek by měl být vodopád Pekel), Vransko (muzeum motocklů), Slov. Konjice, nebo Ptuj (historické centrum, jezero). Holky chtěly být v Mariboru co nejdříve, tak jsme zážitky plánovali až po cestě zpátky, což byla tak trochu chyba. Vyjížděli jsme ráno a podařilo se mi přesvědčit posádku abychom zastavili alespoň v Trojane, kde je cukrárna s největšími koblihami ve Slovinsku. Je to cca 40 Km po dálnici. Na výběr jsou čokoládovo-kokosové s vanilkovou náplní, s borůvkovou nebo s meruňkovou náplní. Cena 1,2€ za kus byla opravdu odpovídající. Koblihy byly velké, měkké a ještě teplé. Kam se hrabou koblížky z Tesca za 8 Kč. Ve srovnání s nimi to je jako malinkaté jednohubky.
Potom nás čekala, hodinu a něco dlouhá cesta do Mariboru. Jako obvykle bloudění po městě a hledání kolejí. Zkouška jestli jsme se alespoň něco ze slovinštiny naučili. Když jsme dorazili ke kolejím nestačili jsme se divit. Je to moderní nízkoenergetická budova s kavárnou v přízemí, která připomíná spíše tříhvězdičkový hotel. Holky se chtěly ubytovat a vzhledem k tomu, že na poznávání města mají celý půlrok zůstali jsme s klukama sami. Nastala peripetie s parkováním - první parking i když levný 0,60€ vypadal moc daleko, tak jsme pokračovali do města a zastavili jsme u nádraží kde měla být informační kancelář. Ovšem ta byla přesunuta do centra. Tomáš chtěl koupit lístky na fotbal, tak jsme se domluvili, že kluci půjdou pro lístky a já se vrátím pro auto, zaparkuju a setkáme se před infocentrem. Druhý parking za 0,90 se zdál moc drahý, až po 20 minutovém kroužení po městě jsem zastavil v garážích kde hodina stála 1,70 €. Takže jsem zaplatil za 5 minut skoro dvě eura a jel přeparkovat do garáží za 0,90. Auto jsem tedy nakonec zaparkoval a mohli jsme vyrazit do města. U infocentra je pěkný Františkánský kostel, vybudovaný na přelomu 19. a 20. století. Cihly na stavbu kostela nosily ženy z Melje, za což dostaly odpustky.
Pokračovali jsme na náměstí "Glavni trg" kde se zrovna pořádaly trhy a ochutnávky vína. Taky tam měla být soutěž ve vaření guláše. Najít ale guláš byl docela oříšek. Vesměs všude byla rybí polévka, kterou moc nemusím, ale ochutnal jsem a byla dobrá. Náměstíčko je hodně malé ale u ochutnávek pokrmů a vína jsme se zdrželi celkem dlouho.
Posilněni vínem, burčákem, rybí polévkou a gulášem jsme vyrazili pokračovat v oblídce města. Moc daleko jsme se ale nedostali, jelikož zvědavost nás přitáhla k bláznivé rakušance pokoušející se o nějaký druh happeningu. Stála kousek od náměstí s modrými a červenými kyblíky a vypadala celkem nešťastně, jelikož kvůli nějakým organizačním zmatkům jí nepřišli lidi. I přesto, že nás celkem už tlačil čas jsme se nechali přemluvit abychom ji pomohli. Celá akce spočívala v tom, že oba týmy (modrý i červený) šli dolů k řece Drávě a nabrali vodu, se kterou se měli vrátit zpátky na náměstí. Čevený tým po cestě ještě na různých místech vodu valéval. My modří jsme na červené čekali na náměstí a když přišli nalili jsme jim půlku naší vody. Poté jsme jeden po druhém četli co bylo napsané na našich kyblících a vylévali vodu. Následně jsme udělali nějaké fotky a rozešli se. Jako připomínku mám kyblík z Mariboru :D
Po této střelené akci jsme konečně začali naši prohlídku města. Maribor je poměrně malé město a tak i historické centrum není moc velké, za zastavení to ale rozhodně stojí.
U břehu řeky Dravy roste nejstarší vinná réva na světě, která má více než 400 let, stále plodí a ročně se sklidí kolem 55 kg hroznů. Víno vyrobené z této révy se plní do 2,5 dl lahviček od dizajnéra Oskara Kogoje. Prvně jsme kolem révy prošli bez povšimnutí, takže až zpátky na mostě jsme zjisitli, že se musíme vrátit.
I když už bylo celkem pozdě, měli jsme štěstí a stihli jsme otevřenou věž kostela vedle univerzitní knihovny.
Abychom měli opravdu celé město zamířili jsme nakonec do parku, kde jsme se rozhodli, že vzhledem k pozdní hodině už nemá cenu nikam dále jezdit a že zajdeme v klidu na jídlo a pak pojedeme zpátky.
Nakonec jsme ještě zkusili ulovit nějaké kešky po městě, ale za tmy to bohužel už moc nešlo. A ještě jsme šli do muzea na které jsme si ale bohužel nechali jenom půl hodiny takže jsme ho museli proběhnout velmi rychle :(
Posilněni vínem, burčákem, rybí polévkou a gulášem jsme vyrazili pokračovat v oblídce města. Moc daleko jsme se ale nedostali, jelikož zvědavost nás přitáhla k bláznivé rakušance pokoušející se o nějaký druh happeningu. Stála kousek od náměstí s modrými a červenými kyblíky a vypadala celkem nešťastně, jelikož kvůli nějakým organizačním zmatkům jí nepřišli lidi. I přesto, že nás celkem už tlačil čas jsme se nechali přemluvit abychom ji pomohli. Celá akce spočívala v tom, že oba týmy (modrý i červený) šli dolů k řece Drávě a nabrali vodu, se kterou se měli vrátit zpátky na náměstí. Čevený tým po cestě ještě na různých místech vodu valéval. My modří jsme na červené čekali na náměstí a když přišli nalili jsme jim půlku naší vody. Poté jsme jeden po druhém četli co bylo napsané na našich kyblících a vylévali vodu. Následně jsme udělali nějaké fotky a rozešli se. Jako připomínku mám kyblík z Mariboru :D
