Kranská Gora je velmi pěkné rekreační městečko a podle toho taky vypadá. Rozlohou není moc velké a tipoval bych, že tak 50% možná i více domků jsou chatičky na ubytování. Všechny domy jsou nádherně upravené a nenajdete tady žádnou zříceninu. Je tady několik sjezdovek (žádné závratné kopce ale polyžovat se dá) a na jedné z nich je i bobová dráha za celkem rozumnou cenu 6€. Necháte se vyvézt lanovkou na kopec a pak svištíte dolů. Cena celodenního lyžování je 22€. Zhruba 1,5km za městem jsou dvě malá jezírka a socha "Zlatoroga", kam se dá jít po cestě, ale rozhodně doporučuji jít korytem řeky. Ty výhledy stojí za to.
Odjezd byl v Pátek v 13:50 z parkoviště v Tivoli parku naproti pivovaru UNION. Tak zněly poslední informace od organizátorů. Pár se nás domluvilo, že si ještě před odjezdem zajdeme na oběd do restaurace u Rožné. Nejprve jsme čekali asi 15 minut než si nás začne číšník vůbec všímat. Díky čemuž nám na samotné jídlo zbyla třičtvrtě hodina. Proto jsme se ptali jestli to stihneme a jestli jídla, které bychom si chtěli dát jsou rychlá. Natakar (číšník) se tvářil, že jo takže jsme si objednali a čekali. A čekali.... A čekali.... Konečně jsme dostali jídlo, najedli se a čekali a čekali.... Kdyby restaurace byla plná (krom nás 4 tam byla akorát jedna skupinka lidí) nebo bychom neupozorňovali, že spěcháme, snad bych to i pochopil. Už jsme skoro uvažovali, že odejdeme bez placení jelikož bylo 13:45 a my stále ještě seděli a čekali na číšníka. S plnými břichy jsme se poloběhem vydali na sraz, který byl vzdálen asi 20 minut cesty. My jsme to zvládli za 10 a naštěstí jsme nebyli ani poslední. Počkali jsme na opozdilce nalodili se do našich třech autobusů a vyrazili směr Kranjská Gora.
Prvním překvapením bylo, že na jezero Bled (které bylo v programu) se pojedeme podívat hned při cestě do Kranjské. Spousta z nám předpokládala, že to bude jako jedna z hlavních atrakcí. Ovšem po hodině cesty jsme dorazili do Bledu, kde jsme se dozvěděli, že máme hodinu a půl a pak budeme pokračovat dále.
Bled je malé městečko, u kterého je jezero, a v jeho středu je ostrůvek s kostele. Okolo je spousta kopců s nádhernými výhledy a na jednom z nich je i hrad o němž první zmínky pocházejí okolo roku 1000. Na ostrůvek je možné se dostat lodičkami. Buďto se nechat svézt velkou loďkou pro cca 25 lidí, nebo si vypůjčit malou loďku pro 5 - 6 lidí a odpádlovat si to sami. Půjčovné mají chytře vymyšlené, jelikož hodina stojí 10€ a za každou další se platí 15€. Stihnout se to údajně dá, ale je to opravdu na knap a moc si to člověk neužije.
Bohužel jsme měli jenom hodinu a půl proto nastalo dilema co podniknout. Prohlídka kradu nepřipadala v úvahu, na lodičky taky moc času nebylo a proto jsme zvolili procházku kolem jezera s ulovením kešky u Plečnikovy vilky (nejznámější slovinsky architekt).
Po této krátké procházce jsme spěchali zpátky k autobusům, kde jsme ještě asi 20 minut čekali na opozdilce, kteří si byli na rychlo kupovat tekuté jídlo na večer. Po asi půlhodině cesty jsme dorazili na místo, probíhal chvilkový zmatek, kde je kdo ubytovaný. Já měl pokoj se dvěma turkama, ale moc jsme se tam za ten víkend nepotkali :D Chvilka tlachání, seznamování a pak jsme běželi všichni na večeři. Naštěstí náš dům šel jako druhý a kamarád vracející se z večeře mi poradil ať si naberu co nejvíce polívky. Jelikož jako druhý chod byl plátek vepřového trocha zelí a trocha brambor. Seděl jsemu stolu se dvěma korejci a čtyřmi turky. Zatímco kluci neměli problém, dvě turecké slečny, chuděry se moc nadšeně netvářili. Trochu jsem se skamarádil se servírkou a tak jsem pro holky vyžádal zeleninový řízek. Paní byla opravdu milá a pochválila mě, že údajně umím dobře slovinsky (což moc není pravda) a náš stůl nakonec dostal o dva zákusky navíc, které ovšem nikdo nechtěl a tak jsem se musel obětovat a sníst je sám :D
Po večeři byla chvilka volna a nasledovaly "workshopy". Byly jsme rozděleni do týmů, které mezi sebou soutěžili. Zahájení bylo přípitkem borovničevcem (slovinská pálenka z borůvek/s borůvkama), který ale neměl nic společného s tím co jsme ochutnali na výletě na velikou planinu. Docela nám to pokřivilo tváře.
První disciplínou byla štafeta. Přelézt po čtyřech lavici, krátký slalom mezi židlemi 10x na místě otočit a běžet zpátky předat štafetu. Nutno podotknout, že mnoho lidí se na večer připravovalo už od Bledu, takže jejich výkony byly obdivuhodné (zvládli to i ti co sotva stáli).
Jako další "disciplínu" jsme se seznámili se Slovinskou tradicí. Na kulatých narozeninách se zpívá a tančí zajímavý tanec "Abraham ma sedem sinov". Lidi stojí v kruhu, levou ruku mají pod a pravou nad sousedovou rukou. Za zpěvu písmě si vzájemně plácáním předávají "babu". Na slova "všichni dělali tako" osoba, která je zrovna na řadě předvede nějaký pohyb a všichni ostatní za zpěvu "vsi tako, vsi tako.... vsi so delali tako" opakují tento pohyb.
Dále jsme měli za úkol během 5 minut namalovat charakteristické věci pro slovinsko.
Nechali jsme vyniknout naši kreativitu a pokračovali na další stanoviště kde bylo myšlenkou se trochu poznat. Házeli jsme si míčem, kdo ho chytil, krátce se představil. Myslím, že v tomto počtu lidí stejně skoro nikdo neměl šanci si něco zapamatovat. Mnohem zábavnější bylo "počítání". Úkolem bylo slovinsky počítat a vynechávat čísla, které obsahují nebo jsou dělitelné třemi. Při chybě jste se mohli za odměnu napít (borovničevec). Bylo zajímavé sledovat jak rychle se lidi umí naučit počítat slovinsky když jsou dobře motivovaní.
Jako poslední úkol jsme si poslechli Slovinskou hymnu a potom jsme měli na čas správně poskládat text. Podotýkám, že to byla operní verze a ne zrovna kvalitní nahrávka hrála jenom z malých chrčících bedýnek. Takže to byla opravdu výzva.
Následně následoval "první hlavní program" víkendu - první párty. Bohužel se mi stala taková nepříjemnost. Po workshopech jsem šel na chvíli na pokoj ke kamarádům. Chvilku jsme kecali a následně jsem si šel odložit věci na svůj pokoj myslíc si, že foťák jsem nechal na pokoji u kluků. Kluci pokoj zamkli a odešli taky, když jsme se na jejich pokoj vrátili foťák tam nebyl. A údajně když tam byli ještě předemnou noční stolek byl na posteli, na něm byla televize a celý pokoj byl rozházený. Nic kromě mého foťáku nechybělo. Chytla mě panika. A následující asi hodinu a půl jsme strávil běháním po baráku se snahou najít můj foťák. Zburcoval jsem i oganizátory. Po šesté jsem si prošel všechny místa kde bych ho mohl najít, až nakonec, jsem zjistil, že jsem ho položil dole v místnosti, kde jsem si kupoval kupony na pití. Takže večer jsem zakončil pořádným trapasem. No hlavně, že se našel. Po tomto zážitku se mi ani moc pařit nechtělo, ale ostatní mě naštěstí podrželi a tak jsme se šli bavit. Drinky ze všech stran si vyžádali svou daň a tak místo abych ve čtyři hodin šel spát jak jsem měl v plánu, tak jsem do pěti hodin na záchodě "krmil rybičky".
Vstát ráno na snídani v 9 byl skoro nadlidský úkol. Naštěstí Španělé začali dělat bugr už kolem osmé takže jsem se vzbudil. Moc se nás na snídani nesešlo a ti co jsme přišli jsme připomínali spíše zombie.
O půl dvanácté měl začít různý program. Zhruba polovina z nás chtěla zvolit Hiking. Představovali jsme si nějaký odpolední výšlap. Místo toho jsme měli ale procházku městem až ke sjezdovkám, kde jsme si na kousek jedné vyšlápli. Jek jsem psal na začátku v Kranjské je i bobová dráha. Bohužel organizároři nám řekli že jedna jízda stojí 10€ a vlek nahoru 5€. Takže bobovku jsem oželel. Až následně od lidí, kteří to šli zkusit jsem zjistil že stojí 6€ i s lanovkou nahoru. Takže pokud tam někdy budete, určitě si to zkuste ;)
Do oběda nám zbývala asi ještě hodina a tak jsme přemýšleli co s volným časem. Rozhodli jsme se s Martinem, Janou a Denisou se trochu více projít po městě a potom jsme zvolili procházku k jezírku se zlatorogem o terém jsem díky Geocachingu věděl. Procházka říčním korytem s výhledem na hory byla opravdu krásná. Stáhnul jsem si všechny kešky v okolí. Bhoužel zrovna kešku u jezírka ne protože jsem počítal s tím, že nebudu mít čas se tam dostat. Naštěstí jeden krátký telefonát domů mojí drahé polovičce stačil na to, abych dostal souřadnice :)
Nezbývalo nám už moc času, tak jsme se vydali s Martinem na cestu zpátky. Šli jsme překvapivě rychle a tak jsme cestou ulovili ještě druhou kešku. Na oběd se podávala polévka, která vypadala jako ze sáčku, šíleně octový a zvadlý salát a těstoviny s mletým masem. Tentokrát se zákusek nekonal. Po obědě se naša alespoň chvilka na krátký spánek před "Treasure huntem". No poklad jsme nenašli, zato jsme se prošli zase po městě :D Opět jsme se rozdělili do týmů a měli jsme plnit úkoly.
1. Vyfotit se tak, aby ve vzduchu byly minimálně 3 nohy a 2 ruce.
2. Sehnat horkou vodu abychom mohli připravit instantní polívku, kterou jsme dostali.
3. Naučit se refrén písně "Siva pot" (Slovinská verze "Veď mě dál, cesto má")
4. Získat květinu charakteristickou pro podzim.
5. Získat přání od místního člověka na pohlednici, kterou jsme dostali.
6. Získat koupací čepici.
V našem týmu, jsme měli Chorvatku, která celkem uměla slovinsky. Takže přání na pohlednici a kytku jsme měli hned po startu od starších hodných lidí, kteří měli domek kousek od našeho hostelu. Doptali jsme se i na bazén, který byl v hotelu na druhém konci města. Čepici jsme získali a rychle šli zpátky. Bohužel podle organizátorů jsme byli až druzí :( No, když jsme viděli potom ceny (někteří i ochutnali), nevýhra nás ani moc nemrzela. Výherci dostali dvě láhve nějakých barevných "tlamolepů".
Chvilku před večeří jsme využil na trochu seznamování a částečně na dospání deficitu. Večeře se nesla v podobném duchu jako předchozí večer. Po večeři jsme absolvovali "Večerní pochod s pochodněmi", což vypadalo tak, že na celou skupinu asi 150ti lidí jsme dotali asi 10 pochodní a šli se projít. Bylo to zajímavé vidět znovu jezírko v noci. Na místě jsme se dozvěděli příběh o Zlatorohovi.
Zlaté rohy tohoto zvířete měly být klíčem k obrovskému pokladu ukrytému v horách okolo Triglavu. Mladý lovec z Trentského údolí se zamiloval do krásné dívky, jejíž srdce chtěl získat pomocí kouzelné kytky. Jednoho dne přijel do města bohatý benátský kupec a získal si srdce této dívky, krásným náhrdelníkem. Zoufalý lovec byl přesvědčen jiným lovcem, kterému se říkalo Zelený lovec o němž se vyprávělo, že už sprovodil ze světa několik mladých chlapců. Mladý lovec se rozhodl získat poklad Zlatoroha a proto se v hluboké noci vydal do hor. Nad ránem konečně Zlatoroha našel, postřelil ho a pronásledoval až na úzkou skalní římsu. Říkálo se, že z krve Zlatoroha vyroste nádherná kytka s úžasnou léčivou mocí. A tak se taky stalo. Mladý lovec se snažil dostat ke zvířeti a dopadnout ho. Ono však snědlo léčivou kytku a rozběhlo se proti mladému lovci. Ten byl oslněn září zlatých rohů, ztratil rovnováhu a spadl ze srázu o řeky Soči, která jeho mrtvé tělo vyplavila až do údolí.
Následovalo focení a postupný odchod zpět na hostel. Večer byla v plánu soutěž o hodnotné ceny sponzora (půjčovna aut) v hodnotě 200€ (zapůjčení auta na víkend), která probíhala tak, že čtyřčlenné týmy měly předvést nejlepší sexuální pozici v autě. Ač jsme se snažili, tuto soutěž jsme nevyhráli. Potom jak jinak byla až do ranních (a to doslova) hodin párty.
Mimo to se ještě různě po skupinkách hrály karty, kecalo se a asi největší účast měl "Beerpong", po kterém zůstal pořádný bordel. Beerpong je jednoduchá hra. Na dva konce dlouhého stolu se postaví kelímky naplněné různým alkoholem. Proti sobě hrají dva týmy. V jednu chvíli stojí proti sobě jeden hráč z každého týmu. Jeden hází víčko od flašky a když se trefí dovnitř kelímku, soupeř tento kelímek musí vypít. Tým, kterému nezůstanou žádné kelímky prohrál.
Ráno jsme se probudili do nádherného dne. Konečně se mraky rozplynuly a vyšlo slunce. Po snídani následovalo balení, vystěhodání z hostelu. Kde některé spáče bylo skoro třeba vynést ven i s prostěradlem. Hromadné foto a cesta zpátky do Lublany.
Po cestě jsme měli ještě krátkou zastávku v "Zelenci", což je přírodní rezervace vzdálená asi 10 minut cesty od Kranjské Gory.
Po této krátké procházce jsme spěchali zpátky k autobusům, kde jsme ještě asi 20 minut čekali na opozdilce, kteří si byli na rychlo kupovat tekuté jídlo na večer. Po asi půlhodině cesty jsme dorazili na místo, probíhal chvilkový zmatek, kde je kdo ubytovaný. Já měl pokoj se dvěma turkama, ale moc jsme se tam za ten víkend nepotkali :D Chvilka tlachání, seznamování a pak jsme běželi všichni na večeři. Naštěstí náš dům šel jako druhý a kamarád vracející se z večeře mi poradil ať si naberu co nejvíce polívky. Jelikož jako druhý chod byl plátek vepřového trocha zelí a trocha brambor. Seděl jsemu stolu se dvěma korejci a čtyřmi turky. Zatímco kluci neměli problém, dvě turecké slečny, chuděry se moc nadšeně netvářili. Trochu jsem se skamarádil se servírkou a tak jsem pro holky vyžádal zeleninový řízek. Paní byla opravdu milá a pochválila mě, že údajně umím dobře slovinsky (což moc není pravda) a náš stůl nakonec dostal o dva zákusky navíc, které ovšem nikdo nechtěl a tak jsem se musel obětovat a sníst je sám :D
 |
| Zmatky při ubytování |
 |
| Yout Hostel Nika - kde jsem byl ubytován |
 |
| Pokus o otevření vína (mojí) botou - nakonec jme našli otvírák |
Po večeři byla chvilka volna a nasledovaly "workshopy". Byly jsme rozděleni do týmů, které mezi sebou soutěžili. Zahájení bylo přípitkem borovničevcem (slovinská pálenka z borůvek/s borůvkama), který ale neměl nic společného s tím co jsme ochutnali na výletě na velikou planinu. Docela nám to pokřivilo tváře.
První disciplínou byla štafeta. Přelézt po čtyřech lavici, krátký slalom mezi židlemi 10x na místě otočit a běžet zpátky předat štafetu. Nutno podotknout, že mnoho lidí se na večer připravovalo už od Bledu, takže jejich výkony byly obdivuhodné (zvládli to i ti co sotva stáli).
Jako další "disciplínu" jsme se seznámili se Slovinskou tradicí. Na kulatých narozeninách se zpívá a tančí zajímavý tanec "Abraham ma sedem sinov". Lidi stojí v kruhu, levou ruku mají pod a pravou nad sousedovou rukou. Za zpěvu písmě si vzájemně plácáním předávají "babu". Na slova "všichni dělali tako" osoba, která je zrovna na řadě předvede nějaký pohyb a všichni ostatní za zpěvu "vsi tako, vsi tako.... vsi so delali tako" opakují tento pohyb.
Dále jsme měli za úkol během 5 minut namalovat charakteristické věci pro slovinsko.
Nechali jsme vyniknout naši kreativitu a pokračovali na další stanoviště kde bylo myšlenkou se trochu poznat. Házeli jsme si míčem, kdo ho chytil, krátce se představil. Myslím, že v tomto počtu lidí stejně skoro nikdo neměl šanci si něco zapamatovat. Mnohem zábavnější bylo "počítání". Úkolem bylo slovinsky počítat a vynechávat čísla, které obsahují nebo jsou dělitelné třemi. Při chybě jste se mohli za odměnu napít (borovničevec). Bylo zajímavé sledovat jak rychle se lidi umí naučit počítat slovinsky když jsou dobře motivovaní.
Jako poslední úkol jsme si poslechli Slovinskou hymnu a potom jsme měli na čas správně poskládat text. Podotýkám, že to byla operní verze a ne zrovna kvalitní nahrávka hrála jenom z malých chrčících bedýnek. Takže to byla opravdu výzva.
Následně následoval "první hlavní program" víkendu - první párty. Bohužel se mi stala taková nepříjemnost. Po workshopech jsem šel na chvíli na pokoj ke kamarádům. Chvilku jsme kecali a následně jsem si šel odložit věci na svůj pokoj myslíc si, že foťák jsem nechal na pokoji u kluků. Kluci pokoj zamkli a odešli taky, když jsme se na jejich pokoj vrátili foťák tam nebyl. A údajně když tam byli ještě předemnou noční stolek byl na posteli, na něm byla televize a celý pokoj byl rozházený. Nic kromě mého foťáku nechybělo. Chytla mě panika. A následující asi hodinu a půl jsme strávil běháním po baráku se snahou najít můj foťák. Zburcoval jsem i oganizátory. Po šesté jsem si prošel všechny místa kde bych ho mohl najít, až nakonec, jsem zjistil, že jsem ho položil dole v místnosti, kde jsem si kupoval kupony na pití. Takže večer jsem zakončil pořádným trapasem. No hlavně, že se našel. Po tomto zážitku se mi ani moc pařit nechtělo, ale ostatní mě naštěstí podrželi a tak jsme se šli bavit. Drinky ze všech stran si vyžádali svou daň a tak místo abych ve čtyři hodin šel spát jak jsem měl v plánu, tak jsem do pěti hodin na záchodě "krmil rybičky".
Vstát ráno na snídani v 9 byl skoro nadlidský úkol. Naštěstí Španělé začali dělat bugr už kolem osmé takže jsem se vzbudil. Moc se nás na snídani nesešlo a ti co jsme přišli jsme připomínali spíše zombie.
O půl dvanácté měl začít různý program. Zhruba polovina z nás chtěla zvolit Hiking. Představovali jsme si nějaký odpolední výšlap. Místo toho jsme měli ale procházku městem až ke sjezdovkám, kde jsme si na kousek jedné vyšlápli. Jek jsem psal na začátku v Kranjské je i bobová dráha. Bohužel organizároři nám řekli že jedna jízda stojí 10€ a vlek nahoru 5€. Takže bobovku jsem oželel. Až následně od lidí, kteří to šli zkusit jsem zjistil že stojí 6€ i s lanovkou nahoru. Takže pokud tam někdy budete, určitě si to zkuste ;)
Do oběda nám zbývala asi ještě hodina a tak jsme přemýšleli co s volným časem. Rozhodli jsme se s Martinem, Janou a Denisou se trochu více projít po městě a potom jsme zvolili procházku k jezírku se zlatorogem o terém jsem díky Geocachingu věděl. Procházka říčním korytem s výhledem na hory byla opravdu krásná. Stáhnul jsem si všechny kešky v okolí. Bhoužel zrovna kešku u jezírka ne protože jsem počítal s tím, že nebudu mít čas se tam dostat. Naštěstí jeden krátký telefonát domů mojí drahé polovičce stačil na to, abych dostal souřadnice :)
Nezbývalo nám už moc času, tak jsme se vydali s Martinem na cestu zpátky. Šli jsme překvapivě rychle a tak jsme cestou ulovili ještě druhou kešku. Na oběd se podávala polévka, která vypadala jako ze sáčku, šíleně octový a zvadlý salát a těstoviny s mletým masem. Tentokrát se zákusek nekonal. Po obědě se naša alespoň chvilka na krátký spánek před "Treasure huntem". No poklad jsme nenašli, zato jsme se prošli zase po městě :D Opět jsme se rozdělili do týmů a měli jsme plnit úkoly.
1. Vyfotit se tak, aby ve vzduchu byly minimálně 3 nohy a 2 ruce.
2. Sehnat horkou vodu abychom mohli připravit instantní polívku, kterou jsme dostali.
3. Naučit se refrén písně "Siva pot" (Slovinská verze "Veď mě dál, cesto má")
4. Získat květinu charakteristickou pro podzim.
5. Získat přání od místního člověka na pohlednici, kterou jsme dostali.
6. Získat koupací čepici.
V našem týmu, jsme měli Chorvatku, která celkem uměla slovinsky. Takže přání na pohlednici a kytku jsme měli hned po startu od starších hodných lidí, kteří měli domek kousek od našeho hostelu. Doptali jsme se i na bazén, který byl v hotelu na druhém konci města. Čepici jsme získali a rychle šli zpátky. Bohužel podle organizátorů jsme byli až druzí :( No, když jsme viděli potom ceny (někteří i ochutnali), nevýhra nás ani moc nemrzela. Výherci dostali dvě láhve nějakých barevných "tlamolepů".
Chvilku před večeří jsme využil na trochu seznamování a částečně na dospání deficitu. Večeře se nesla v podobném duchu jako předchozí večer. Po večeři jsme absolvovali "Večerní pochod s pochodněmi", což vypadalo tak, že na celou skupinu asi 150ti lidí jsme dotali asi 10 pochodní a šli se projít. Bylo to zajímavé vidět znovu jezírko v noci. Na místě jsme se dozvěděli příběh o Zlatorohovi.
Zlaté rohy tohoto zvířete měly být klíčem k obrovskému pokladu ukrytému v horách okolo Triglavu. Mladý lovec z Trentského údolí se zamiloval do krásné dívky, jejíž srdce chtěl získat pomocí kouzelné kytky. Jednoho dne přijel do města bohatý benátský kupec a získal si srdce této dívky, krásným náhrdelníkem. Zoufalý lovec byl přesvědčen jiným lovcem, kterému se říkalo Zelený lovec o němž se vyprávělo, že už sprovodil ze světa několik mladých chlapců. Mladý lovec se rozhodl získat poklad Zlatoroha a proto se v hluboké noci vydal do hor. Nad ránem konečně Zlatoroha našel, postřelil ho a pronásledoval až na úzkou skalní římsu. Říkálo se, že z krve Zlatoroha vyroste nádherná kytka s úžasnou léčivou mocí. A tak se taky stalo. Mladý lovec se snažil dostat ke zvířeti a dopadnout ho. Ono však snědlo léčivou kytku a rozběhlo se proti mladému lovci. Ten byl oslněn září zlatých rohů, ztratil rovnováhu a spadl ze srázu o řeky Soči, která jeho mrtvé tělo vyplavila až do údolí.
Následovalo focení a postupný odchod zpět na hostel. Večer byla v plánu soutěž o hodnotné ceny sponzora (půjčovna aut) v hodnotě 200€ (zapůjčení auta na víkend), která probíhala tak, že čtyřčlenné týmy měly předvést nejlepší sexuální pozici v autě. Ač jsme se snažili, tuto soutěž jsme nevyhráli. Potom jak jinak byla až do ranních (a to doslova) hodin párty.
Mimo to se ještě různě po skupinkách hrály karty, kecalo se a asi největší účast měl "Beerpong", po kterém zůstal pořádný bordel. Beerpong je jednoduchá hra. Na dva konce dlouhého stolu se postaví kelímky naplněné různým alkoholem. Proti sobě hrají dva týmy. V jednu chvíli stojí proti sobě jeden hráč z každého týmu. Jeden hází víčko od flašky a když se trefí dovnitř kelímku, soupeř tento kelímek musí vypít. Tým, kterému nezůstanou žádné kelímky prohrál.
Ráno jsme se probudili do nádherného dne. Konečně se mraky rozplynuly a vyšlo slunce. Po snídani následovalo balení, vystěhodání z hostelu. Kde některé spáče bylo skoro třeba vynést ven i s prostěradlem. Hromadné foto a cesta zpátky do Lublany.
Po cestě jsme měli ještě krátkou zastávku v "Zelenci", což je přírodní rezervace vzdálená asi 10 minut cesty od Kranjské Gory.
Žádné komentáře:
Okomentovat